Nymburk v proměnách věků

 

Expozice vznikla za významné podpory města Nymburka a Ministerstva kultury ČR. Poděkování za spolupráci náleží SOA v Praze - Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, Židovskému muzeu Praha, Národnímu technickému muzeu Praha a odborníkům z dalších institucí. Historická expozice je umístěna v budově bývalé židovské synagogy nacházející se v Eliščině ulici, prakticky ve středu města Nymburka. Synagoga byla postavena v období let 1891 až 1892 na zahradě již neexistujícího domu čp. 153.  Stavitel Antonín Červený z Nymburka využil při realizaci stavby prvky novorománského a tzv. maurského slohu. V roce 1957 byl dán objekt synagogy do užívání tehdejšímu Městskému muzeu v Nymburce. Při adaptaci synagogy pro muzejní účely byly odstraněny téměř všechny architektonické prvky původního stavebního slohu.

Slavnostní otevření historické expozice Nymburk v proměnách věků proběhlo v září 1999.  Expozice je rozčleněna na šestnáct samostatných etap, které na sebe většinou časově navazují.

 

Dějiny židů v Nymburce

První zprávy o Židech v Nymburce pocházejí z 15. století. V průběhu dalších století se nymburští měšťané pobytu Židů trvale bránili, obávajíce se tvrdé obchodní konkurence. Tato situace trvala až do 19. století. Nejbližším sídlem židovské komunity byly sousední Kovanice s vlastní skromnou synagogou, školou a hřbitovem. Z Kovanic se v průběhu 19. století odstěhovala většina židovských rodin do Nymburka a Prahy. Nárůst místního židovského obyvatelstva vyvolal potřebu vzniku náležitého náboženského zázemí. Nejdříve vznikla židovská škola a roku 1875 byla založena židovská náboženská obec. Ve 20. století žili Židé v Nymburce v souladu s ostatním obyvatelstvem. Podle statistických údajů žilo roku 1930 v Nymburce 83 Židů, z kterých naprostá většina nepřežila období II. světové války. Místní židovská náboženská obec proto zcela zanikla.


10000 – 4000 před n. l.

První a nejstarší stopy lidské činnosti na Nymbursku objeveny v prostoru písečné duny u říčky Výrovky. Pobyt pravěkých lovců dokládají drobné pazourkové čepelky. Mnohem více stop v katastru zanechala následující generace zemědělců. Byly nalezeny půdorysy kůlových domů, broušené kamenné nástroje, přesleny jako doklady textilní výroby, důkazy existence kultury lidu s lineární keramikou a lidu s vypíchanou keramikou.


4000 – 2300 před n. l.

Počínaje kulturou nálevkovitých pohárů , vykazuje zvýšené území kolem dnešního Kostelního náměstí v Nymburce, mnoho dokladů o sídlištním charakteru osídlení. Nejvýznamnějším hrobovým nálezem je mohyla s kamennou konstrukcí objevená v roce 1994. Řivnáčská kultura je doložena jedině dětským pohřbem ve skrčené poloze. V závěru eneolitu v katastru Nymburka sídlí zemědělci užívající šňůrovou keramiku a populace užívající zvoncovité poháry, zdobené otisky dřevěných nebo kostěných kolků.


2300 – 750 před n. l.

Nejstarší osídlení doby bronzové lze opět lokalizovat do prostoru Kostelního náměstí, kde byla nalezena keramika, nástroje a šperky tohoto období. Střední dobu bronzovou a tudíž mohylovou kulturu zastupuje významný soubor ozdob nalezených při stavbě obecní reálky, dnes gymnázia. To už je osídlena větší část území katastru, po pravé straně řeky Labe. Nejmladší období doby bronzové zastupuje v Nymburce kultura knovízská a kultura unětická. V místech dávného přechodu přes Labe vzniklo rozsáhlé hradiště, které zaniklo koncem pozdní doby bronzové.

 

750 před n. l. – 12. století

Způsob místního osídlení se mění, soustřeďuje se do dvorců s různě rozsáhlým zázemím. Mění se i pohřební zvyklosti, v Nymburce „Habeši“(místní název čtvrti města) je například objeven silně porušený hrob, kde byl mrtvý uložen na voze s bohatou posmrtnou výbavou. Jiným zcela unikátním nalezeným předmětem je bronzový kotlík s křížovými atašemi, pocházející z prostředí starší doby železné. Následující osídlení národem Keltů není v Nymburce výrazné. V souvislosti s průnikem Germánů do Středního Polabí dochází opět k intenzivnímu osídlení nymburské lokality. Rozsáhlé žárové pohřebiště bylo narušeno při výstavbě místního cukrovaru a plynárny, rozlehlé sídliště zase při stavbě železničního seřaďovacího nádraží. Názorný příklad žárového pohřbu umístěného v popelnici najde návštěvník v samostatné prostorové vitríně, doplněné o další kovové součásti oděvů, zbraní, nástrojů a ozdob.


První Slované

V 7. století přicházejí na české území první Slované. Stop po osídlení z doby hradištní je v Nymburce málo. Objevené hroby bojovníka a dospělé ženy v lokalitě Zálabí, však potvrzují důležité místo Labského brodu, tento přechod přes řeku byl užíván od staršího pravěku.
V období 10. až 13. století se pravděpodobně největší místní sídliště nacházelo poblíž soutoku Labe s říčkou Mrlinou. Menší sídelní objekt slovanského charakteru byl objeven na parcele domu č.p. 17, na náměstí Přemyslovců. Pro toto období je charakteristické používání ruční nezdobené keramiky, označované jako pražský typ.

 
Založení města Nymburka

Přesné datum založení vlastního královského města Nymburka není známo. Je však jisté, že město vzniklo na sklonku vlády krále Přemysla Otakara II. (někdy kolem roku 1275) a tudíž nejdůležitější urbanizační etapa formování města je spojena až s jeho synem, Václavem II. (1278 – 1305). Neobvyklý ledvinovitý půdorys města je podmíněn návazností středověké lokace na pravěké hradiště. Již v prvním období existence města byly vybudovány hlavní veřejné objekty, vyznačující se použitím stejné stavební technologie (kostel, hradby, brány, klášter).


Městské hradby

Nejdůležitějším a nejrozsáhlejším stavebním dílem v historii města byla realizace systému opevnění. Hradební zeď, jejíž líc tvořily cihly, členilo poměrně velké množství dovnitř otevřených věží a čtyři brány v podobě průjezdných věží. Před hradbami probíhal hluboký příkop, kterým protékala říční voda. Do dnešní doby se dochoval i druhý vodní příkop, který však vznikl časově později. Úplné opevnění Nymburka bylo dokončeno až na základě privilegia krále Jana Lucemburského z roku 1335. Restaurovaný úsek hradeb s pěti věžemi stojí do současnosti na jižní straně města.

 

Nymburk ve vrcholném středověku

Město ležící na křižovatce mezinárodních obchodních cest vzkvétalo a bohatlo. Dalším zdrojem příjmů bylo pozemkové a rybniční hospodaření, užitek z mlýnů a skladů, clo z mostů a pivovarnictví. V roce 1310 poskytli zdejší měšťané útočiště budoucí české královně Elišce Přemyslovně, matce Karla IV. Význam města oceňovali čeští panovníci udělením mnoha výsad a privilegií.


Husitství a město v 15. století

Do roku 1420 byl Nymburk oporou císaře Zikmunda. V roce 1421 uzavřelo město dohodu s pražským městským husitským svazem. Nymburští ustanovili české husitské konšely, přijali kališnické kněze a zavázali se dodržovat čtyři pražské artikuly, které měly platnost zemského zákona. Po bitvě u Malešova (1424) obsadil Nymburk Jan Žižka z Trocnova a o rok později Táborité, kteří zde zůstali do úplného konce svých polních vojsk. Za vlády krále Jiřího z Poděbrad město opět velmi vzkvétalo a bohatlo. Do konce 15. století zůstalo nadále utrakvistickou baštou. Vystavené předměty byly nalezeny při záchranných archeologických výzkumech, jejichž potřebu vyvolala nová městská zástavba.


Život ve městě v 16. století

V první polovině 16. století dosáhl Nymburk vrcholu hospodářského rozkvětu. Byla postavena nová radnice, jejíž architektonické prvky patří k jednomu z prvních projevů renesance v českých zemích. K omezení blahobytu města došlo až po roce 1547, když Nymburk odmítl postavit vojenskou hotovost proti šmalkaldskému spolku. I když byl za tento čin postižen odebráním statků, důchodů a byla omezena jeho samospráva, bohatí měšťané dál stavěli nákladné domy a podporovali umění. Důkazem tohoto tvrzení je vystavený soubor renesančního skla, ukázka reliéfně zdobených kamnových kachlů nebo cínového nádobí. Kovové součásti renesančních knižních vazeb vypovídají o rozvoji vzdělanosti místních obyvatel.


Život ve městě do 1618 a Třicetiletá válka

Všestranný hospodářský a kulturní rozvoj Nymburka pokračoval i na počátku 17. století. Nebývalý rozmach prožívala řemeslná výroba, cechy, trhy, a dálkový obchod. Proslulá byla místní utrakvistická latinská škola, která vychovala řadu soudobých osobností, například hvězdáře Václava Dasypuse (Dasypodia) nebo literáta Tomáše Mitise z Limuz. Na výzdobě měšťanských domů pracovali různí umělci, mezi nimi i dvorní malíř Hans von Aachen. Díky archeologickému výzkumu a pochopení Okresního úřadu v Nymburce, zůstala zachována sladovnická hvozdová pec právě z uváděného období. Soustavný rozvoj města skončil v průběhu třicetileté války. Roku 1634 byl Nymburk dobyt saským vojskem, většina domů ve městě byla zničena a obyvatelstvo prakticky vyvražděno.

 

Život města v 17. a 18. století

Život se vracel do zcela zpustošeného Nymburka dlouhá desetiletí. Domy, kostel i obnovený klášter získávaly po opravách barokní podobu. Nejdříve se podařilo obnovit řemeslnou výrobu, kterou dodnes připomíná řada cechovních památek. Barokní kulturu obohatilo několik nymburských rodáků, malíři Josef a Václav Prokop Kramolínové nebo varhaník a skladatel Bohuslav Matěj Černohorský. Doba však měšťanům nepřála, požár, mor, pruské vojsko, další okleštění městské samosprávy nebo zrušení kláštera přispělo k tomu, že život ve městě stagnoval.


Město v 19. století

Počátkem 19. století byl Nymburk zemědělské provinční město, které na svou někdejší slávu bezmocně vzpomínalo v sevření děravých starých hradeb. Po požáru v roce 1838 město ztratilo i svůj historický ráz. Zmizelo podloubí domů, oheň zničil část městských bran, do konce 19. století byly potom zbořeny zbývající. Umění a kultura v Nymburce zůstala a zvlášť labský mlýn Bašta byl místem, který umělce přitahoval. Ke své sestře Anně sem zajížděli i známí malíři Antonín a Václav Mánesové. Jejich zásluhou a díky práci dalších umělců, existuje několik vedut zachycujících Nymburk nebo jeho okolí.


Nymburk v 19. století

V druhé polovině 19. století došlo ve městě konečně k průmyslovému rozvoji. Nejvýznamnějším odvětvím se stala železnice, jejíž správa v Nymburce vybudovala své ředitelství, dílny, topírnu a železniční kolonii. Mimo to byl postaven cukrovar, pivovar, korkovna a zmodernizovány mlýny. Oživení průmyslu přispělo také k budování veřejných staveb, byla postavena nemocnice, měšťanská škola, sokolovna, evangelický kostel a synagoga. Začala se rozvíjet činnost spolků, nejstarším spolkem zde byli ostrostřelci založení v roce 1819. S životem města je spjato i několik významných osobností jako jsou například spisovatelka Božena Němcová a novinář Ferdinand Schulz. Od roku 1887 měl Nymburk vlastní noviny.


Nymburk ve 20. století

Rozvoj města pokračoval i v první polovině 20. století. Pro podporu podnikání a průmyslu vznikaly nové peněžní ústavy, pokračovala výstavba škol z nichž nejvýznamnější byla stavba obecní reálky. Obě části města spojil nový most, vyrostlo zdymadlo s hydroelektrárnou, ale i divadlo nebo Smetanův dům (Hlahol). Nezapomnělo se ani na zbývající architektonické památky, byly restaurovány hradby, chrám sv. Jiljí a renesanční radnice. Chloubou města je i budova krematoria podle projektu Bedřicha Feuersteina a Bohumila Slámy. Nejvýznamnější postavou, která ve městě v 20. století žila, je nesporně spisovatel Bohumil Hrabal. Prostředí Nymburka a jeho pivovaru se mu stalo inspirací k dílům jako jsou Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony a Městečko kde se zastavil čas.


Alfons Mucha

V polovině třicátých let 20. století namaloval A. Mucha pro halu nové městské spořitelny v Nymburce obraz s názvem Poddání Nymburka L. P. 1421 Bohu a pražanům. Obraz patří mezi závěrečná Muchova monumentální díla, malovaná po velkém cyklu Slovanská epopej. Podobně jako ve Slovanské epopeji i zde přetlumočil umělec historickou událost do alegorické polohy a dal ji podobu výpravné divadelní scény. Po restaurování je obraz součástí stálé historické expozice Nymburk v proměnách věků, otevřené v roce 1999.

Alfons Mucha:  Poddání Nymburka L.P. 1421 Bohu a pražanům

 

Webdesign by