Restaurování sbírek

Restaurování sbírek v Polabském muzeu

Historie konzervace a restaurování sbírek v Polabském muzeu spadá do doby působení zakladatelů muzejnictví na Nymbursku a Poděbradsku. První pokusy o konzervaci archeologických kovů a keramiky jsou doloženy již z konce 19. a počátku 20. století. Například konzervátorské experimenty Antonína Stiftera a Jana Hellicha vycházely z tehdejších odborných příruček o konzervaci starožitností uložených v muzejních sbírkách. Vzácné svědectví se nám dochovalo v archivu muzea v Městci Králové. Pod názvem Konservování kovů dle Dra. Stockýho se nalézá rukopis člena místního muzejního spolku Františka Mladějovského, který se již v roce 1923 účastnil semináře pro muzejní konzervátory v Národním muzeu v Praze.

V letech 1930 – 1950 s největší pravděpodobností nebyla sbírkovému fondu muzea věnována systematická a kvalifikovaná péče. Posun nastal koncem padesátých let, kdy vznikla první konzervátorská dílna muzea. Zde se provádělo základní ošetření sbírkového fondu. Celá řada exponátů byla zpracována u centrálních institucí.

V 60. letech minulého století pracovali na místě již profesionálně vzdělaní konzervátoři a jejich úkolem bylo ošetření sbírek vlastivědného charakteru. V roce 1967 muzeum otevírá specializované pracoviště Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem. Transfery objektů lidové architektury, zhotovování případných replik architektonických prvků a sanace převážně dřevěných objektů (celkem 32), včetně vlastního movitého inventáře,  reprezentuje specifický způsob zajištění ošetření a prezentace sbírek.

Nutná péče o historické objekty se týká i památkově chráněného roubeného domu čp. 30 v Rožďalovicích, býv. špitálu zv. Kunhuta čp. 67 v Poděbradech a tzv. staročeské chalupy v areálu muzea v přírodě.

Narůstání sbírkového fondu v 70. a 80. letech a rozsah archeologických výzkumů 90. let 20. století, vyvolaly potřebu kvalitativních a kvantitativních změn v péči o nově získané sbírkové předměty. V nedávné historii Polabské muzeum programově rozšířilo konzervátorské a restaurátorské pracoviště na zpracování archeologického materiálu z kovů, skla i organického materiálu. Vedle pravidelné konzervace obsáhlého sbírkového fondu vlastivědného charakteru čítajícího několikasettisícový soubor, muzeum se specializuje, jako jedno z mála center,  na restaurování archeologického skla, datovaného od pravěku, starověku (antická skla) přes středověk až po skla raně novověká.

V muzeu je vybudovaná keramická dílna pro zpracování archeologické keramiky, včetně zhotovování kopií a replik některých typů sbírek.

Truhlářsko-řezbářská dílna se zaměřuje na ošetření a opravy sbírkového nábytku, včetně drobných pozlacovačských praktik.

V Polabském muzeu se začaly uplatňovat od poloviny 90. let konzervační zásahy a analytické metody i u nových archeologických objevů nemovitých. Jako příklad nám poslouží vyjmutí nálezu in situ zbytků hrobu dítěte z mladší doby kamenné, základy renesanční sladovny zachované in situ, nebo ponechání odkryté archeologické situace na místě objevu a vytvoření podmínek pro její uchování do budoucna, jak se stalo v případě mohyly se skříňovým hrobem z pozdní doby kamenné v Nymburce.

Na počátku třetího tisíciletí je komplexní a kvalitní práce konzervátora a restaurátora v muzeu neodmyslitelná bez spolupráce s odborníky z mnoha oborů a bez vědeckého týmu v jejich zázemí. Nedílnou součástí procesu konzervování a restaurování jsou metody přírodovědných průzkumů. Veškeré informace, které přinášejí  výsledky materiálových analýz, jsou významnou součástí poznatků o vzniku, původním záměru i změnách, ke kterým v průběhu času na studovaném sbírkovém předmětu došlo.

Komplexní péče o sbírkový fond klade důraz na celosvětově preferovanou preventivní konzervaci. Ta reprezentuje zajištění optimálních podmínek uložení sbírek, mimo jiné i monitorováním klimatického režimu a minimalizace všech rizikových faktorů, a to jak v depozitářích a výstavních prostorách, ale i během zápůjček a transportu,  včetně opatření na ochranu životního prostředí.

 

Nové pracoviště
Od 1.9. 2009 byla restaurátorsko-konzervátorská laboratoř, s ohledem na rekonstrukci hlavní budovy Polabského muzea v Poděbradech, přemístěna do Vlastivědného muzea Nymburk, pracoviště Polabského muzea. Zde se podařilo nově vybudovat moderní a prostorné konzervátorsko-restaurátorské pracoviště Polabského muzea.

 

Kontakt:

Aranka Součková Daňková
restaurátorka
Polabské muzeum, p.o.
pracoviště Vlastivědné muzeum Nymburk
Tyršova 174, 288 02 Nymburk
tel.: 325 512 473
e-mail:  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Specializace: Restaurování archeologických předmětů z kovů, skla a organického materiálu v návaznosti na komplexní materiálový průzkum. Licence Ministerstva kultury ČR (1992): „Oprávnění k restaurování kulturních památek -  archeologických sbírek z kovů"

 

Webdesign by