HISTORIE POLABSKÉHO NÁRODOPISNÉHO MUZEA PŘEROV NAD LABEM

 

Rychlý pokrok v zemědělské výrobě, ale především převratné změny ve způsobu života venkovského obyvatelstva vedly během posledního půlstoletí k úplnému zániku tradiční české vesnice. Etnografové a památkáři se snažili v mezích svých možností tyto změny dokumentovat a alespoň něco z odkazu našich předků uchovat pro budoucí generace. Věděli, že ideálním řešením pro zachování zejména u památek lidového stavitelství je zachovat tyto objekty v prostředí v němž vznikaly a plnily svou funkci. To je však možné jen ve vyjímečných případech.

Proto se koncem šedesátých let ujala myšlenka zachránit v několika českých regionech, kde k tomu byly podmínky, alespoň menší soubory vybraných objektů přenesením do "záchranných skanzenů" - specializovaných muzeí lidové architektury, národopisných muzeí v přírodě.

Prvním muzeem tohoto druhu v Čechách bylo Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem, založené a otevřené v roce 1967. Na počátku jeho historie byla snaha pracovníků bývalého střediska krajské památkové péče a zejména tehdejšího konzervátora pro lidovou architekturu arch. Ladislava Štěpánka a pracovníků Polabského muzea v Poděbradech zachránit z oblasti středního Polabí alespoň několik typických ukázek lidové architektury, která rychle a nenávratně pod vlivem tehdejších poměrů mizela z našich vesnic. Právě v té době procházela generál ní opravou památkově chráněná tzv. "staročeská chalupa" čp. 19 v Přerově nad Labem a hledaly se možnosti jejího dalšího využití.

Bývala to panská kovárna, později přerovská rychta, v níž žili v minulých stoletích místní kováři a rychtáři Bělíkové. Populární "česká chalupa" na Jubilejní výstavě v Praze roku 1891 inspirovala majitele přerovského panství prince Ludvíka Salvátora z toskánské větve Habsburků k tomu, že starobylé stavení v sousedství zámku nechal po roce 1 895 vykoupit a podle vzoru "české chalupy" upravit. Pověřil lesního Antonína Míška, známého svým zájmem o přírodu, archeologii a národopis, aby chalupu zařídil památkami získanými v Přerově a okolí. Roku 1900 byla "staročeská chalupa" vybavena malovaným nábytkem a různými předměty z domácnosti a vitrínami s nejrůznějšími sbírkami a zpřístupněna veřejnosti. Do sousedství chalupy se dostala ještě stará rumpálová studna a dřevěná zvonička a tak vlastně vzniklo první regionální národopisné muzeum ve střední Evropě. "Staročeská chalupa" bývala pak pravidelně otevřena o poutích a místních slavnostech. Ochotně ji otevřeli na požádání každému zájemci. Jak svědčí vzpomínky pamětníků, těšila se velké pozornosti. Za okupace však musela být vyklizena pro dočasné ubytování obyvatel z nedalekých vysídlených vesnic a sbírky převzalo muzeum v Českém Brodě.

Staročeská chlalupa

Po osvobození zůstala chalupu prázdná a zdejší národní výborji využíval jen příležitostně pro různé osvětové akce. V roce 1967 se "staročeské chalupy" ujalo poděbradské muzeum a umístilo do ní část svých bohatých národopisných sbírek se snahou dokumentovat tu národopis středního Polabí. "Staročeská chalupa" byla slavnostně otevřena pro veřejnost 27. dubna 1967. Selskou světnici zaplnil opět vzácný malovaný polabský nábytek a černou kuchyni staré kuchyňské nádobí a náčiní. V dalších místnostech chalupy byly současně instalovány expozice tradičního polabského zemědělství, domácího textilnictví a lidového oděvu, lidového umění a lidového stavitelství v Polabí. Starou roubenou studnu, která se nedochovala, nahradila studna přenesená z Nymburka. Místo zaniklé zvoničky se objevila jiná, pocházející z nedalekých Kozovaz. Před průčelím "staročeské chalupy" byla oplocena "babiččina zahrádka" a osázena různými druhy koření, užitkových a léčivých i okrasných rostlin. Z Budiměřic byla do muzea věnována pěkná pololidová barokní plastika sv. Jana Nepomuckého a ze švestkového sadu od čp. 7 z Břístve u Rožd'alovic byla přenesena jedna z posledních dochovaných sušáren na ovoce. Tím začalo muzeum plnit i svou záchrannou funkci a komise, ustanovená z našich předních odborníků v oblasti lidové architektury v roce 1968 průzkumem sběrné oblasti vybrala a vytipovala další vhodné objekty pro záchranu a rekonstrukci v muzeu. Výsledkem její činnosti byl i plán dalšího rozvoje a návrh na zřízení ochranného pásma kolem muzea.

Špýchar z Mrzek

Celý areál byl počátkem sedmdesátých let rozšířen ještě o myslivnu, její hospodářské zázemí a přilehlou zahradu. Do rohu této zahrady byl pak záhy mimo plán přenesen z Mrzek na Kolínsku zajímavý patrový chmelový špýchar. Jednoduché původní vjezdy do dvora myslivny nahradily kopie dvou selských bran z Českobrodska a z Poděbradska, na zahradě byl založen sad starých ovocných odrůd a celé prostranství muzea osázeno stromy a okrasnými keři. Realizace plánovaných přenosů vybraných staveb začala až v roce 1972 přenesením velké roubené chalupy čp. 7 z osady Draho u Nymburka. Přes veškerou snahu muzea se tehdy nepodařilo získat vytypovanou chalupu čp. 29 z Kovanic, proto byla zvolena podobná chalupa ze sousední vesnice Chvalovice čp. 9 s mimořádně krásnou skládanou lomenicí. K jejímu rozebrání a přenesení do sousedství chalupy z Draha došlo v roce 1974. V té době předala obec muzeu zchátralou panskou bednárnu. Vlastní bednářská dílna musela být do základů rozebrána a v letech 1 978-1 980 znovu postavena. Nyní je v ní velký výstavní sál a přísálí pro menší příležitostné výstavy. V dalších letech pokračovala rekonstrukce druhé, stavebně složitější části budovy  A bývalé bednárny. Z bytu bednářského mistra byly vybudovány provozní prostory se sociálním zařízením a ve starší původní části obnovena stará vesnická škola, která tu bývala v druhé polovině minulého století.

Bednárna se starou školou
Připojená chodba slouží pro menší výstavy. Současně s bednárnou se rozšířil areál muzea o další zahrady. Získání nového prostoru si vynutilo i zásadní změny v původních plánech výstavby muzea. Za tím účelem byl v roce 1982 znovu proveden důkladný průzkum rychle mizející lidové architektury na Nymbursku a definitivně vybrány poslední dostupné objekty. Postupně byly pro muzeum získány a zajištěny jejich stavební a etnografické dokumentace. Teprve nedávno se podařilo získat a převést památkově chráněnou a opuštěnou chalupu čp. 29 s podsíní z Kovanic. Zástavba zahrad pod bednárnou začala v roce 1982 přenesením nevelké roubené chalupy čp. 57 z Dymokur bez hospodářského zázemí, která v muzeu představuje obydlí bezzemka a je vybavena jako živnost vesnického ševce z přelomu století. Po dokončení chalupy z Dymokur následovala výstavba modelové usedlosti z Královéměstecka (bohužel pro nedostatek místa bez stodoly). K chalupě přenesené ze Střihova byl přidán roubený špýchar z nedaleké osady Vinice, doplněn o chlívky a další drobné objekty, typické pro tuto oblast.

Chalupa z Pojed

Další přenesenou stavbou je malá roubená chaloupka od statku čp. 4 v Pojedech na Rožd'alovicku, s roubenými chlívky a celodřevěná stodola zajímavé konstrukce z Jabkenic. Jednotlivé objekty v této části muzea byly umístěny tak, aby vytvářely dojem části návsi nebo staré části polabské vesnice s řadovou zástavbou.
Před průčelím chalup byl vytvořen prostor pro příležitostné pořádání různých národopisných programů. Ve všech chalupách jsou zařízeny interiéry a instalovány různé speciální menší národopisné expozice. Ty se průběžně doplňují a obměňují tak, aby podávaly názorný obraz o životě našich předků v tomto kraji za poslední dvě století.

 

Webdesign by