Obrazy - Jan Dinga

Výstava Jana Dingy „Obrazy za prostorem a časem horizontálního bytí“

Pan malíř Jan Dinga mě poctil úkolem uspořádat mu výstavu v lázeňském městě Poděbrady.

Sleduji ho, jak po operaci srdce a následné rekonvalescenci maluje jeden obraz za druhým, posílá mi je do telefonu a já se nestačím divit, kolik námětů a krásy je schopen stále vytvářet.  Posílá mi i svoji kopii Leonardovi Poslední večeře z roku 2024. Žasnu nad tím, jak jeho dlouholetá výtvarná praxe, práce s barvami, technikou olejomalby je vyzrálá. Na pokoji v poděbradských lázních zahlédl nesmělý úsměv Mony Lisy. A v plném duchovním nasazení, v momentu, kdy už ruce mají řemeslo a kumšt takzvaně v malíku se odvážně pouští i do kopií záhadné Mony Lisy. Hluboce se ponoří do studia renesanční malby a pozorování mistrovských děl s velkou pokorou sobě vlastní pak přistoupí k vlastní interpretaci. Obrazy zůstanou zahalené v oparu tušení, sfumatové něžnosti, která nám jejich geniální krásu, transfer z renesance umožní.

Na konci července přijímám pozvání do jeho ateliéru v Předměřicích na Labem. Jsem zaskočená takovým výběrem, množstvím těch námětů kolem mě a vybírám výstavu do Poděbrad. Chci, aby zde byla Poslední večeře, renesanční Madony, portrét Mony Lisy a variace na ní. Nadšeně je doplňuji nejnovějšími abstraktními obrazy z posledních pěti let tvorby – obrazy jako jsou Světla o půlnoci, Náhled do nekonečna, Brána světla, Tušení ostrova pro snění, A znovu vzlétá, Neznámá radost, Zlatá záře, Vlna vděčnosti, a Ještě tu jsem a další… Už jenom když čteme názvy děl, prozrazují o citlivé a jemné duši – jeho zápasy, jeho zkoušky, jeho radost a vděčnost i schopnost vidět a nalézat krásu, i to, co je za ní. Abychom však nezůstali ochuzeni i o vývoj tvorby, nedá mi to a vybírám ještě mladší obrazy, které reflektují i období od devadesátých let s vlivy českých surrealistů jako byl František Muzika a Josef Šíma i s Proškovými motivy, jsou totiž neskutečně krásné.

Kurátorka výstavy Mgr. et Bc. Veronika Liptáková